Indie se zdržela hlasování

Indie se zdržela hlasování v OSN proti válce na Ukrajině a to dokonce už podruhé. Je to snad zbabělost, nebo alibismus? Ne, nikoliv. A už vůbec to není negativní postoj k západu, jak to teď někteří “znalci” komentují. Přikláním se k názoru, že zůstat neutrální i v tak vyhroceném období, je pro Indii pragmatické a moudré rozhodnutí. Zkusím to vysvětlit.

Indie se v žádném případě neztotožňuje z agresí, kterou ruský prezident Vladimír Putin na Ukrajině rozpoutal. Indie má rovněž velmi dobré vztahy s Evropskou Unií a také s Amerikou. Indický tisk i televize teď denně přináší objektivní zprávy z Ukrajiny. Lidé jsou zde válkou zaskočeni. Mnozí s postojem indické vlády v OSN nesouhlasí. Je dobré zmínit, že Indie má druhou největší armádu na světě co do počtu aktivních vojáků ve službě. Paradoxní určitě je, že tuto obrovskou armádu Indie udržuje pouze a jen ke své vlastní obraně.

Odpověď na neutrální hlasování Indie je třeba hledat nejen v současné geopolitické situaci zde v jižní Asii, ale především v nedávné historii. Pevné přátelství Delhi a Moskvy se váže k sedmdesátým létům. Tehdejší SSSR totiž sehrál klíčovou roli při podpoře Indie během indicko-pákistánské války v roce 1971. Spojené státy, ale také Velká Británie v té době podporovali Pákistán a stáli jasně proti osvobození Bangladéše. A tedy i proti Indii.

Bangladéšská osvobozenecká válka

Po rozdělení Indie v roce 1947 vznikly dva státy, Indie a Pakistan. Pakistan se rozkládal na dvou územích. Západní Pákistán a Východní Pákistán, tedy dnešní Bangladéš. Kvůli mnohaleté diskriminaci a utiskování centrální vládou v Islámabádu, začali po volbách v roce 1970 východní Pákistánci energicky protestovat a 26. března 1971 vyhlásili nezávislost. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Nastalo doslova peklo na zemi.

Pákistánská armáda ze západu proti povstání vlastního lidu krutě zasáhla a rozpoutala ve východní části země nemilosrdnou a krutou genocidu na obyvatelích, především na ženách. Během bangladéšské války za nezávislost členové pákistánské armády a Razakarové znásilnili kolem 400 000 bengálských žen a dívek. Většina obětí znásilnění byly hinduistické ženy. Byla to pákistánskou vládou promyšlená a řízená kampaň krutého genocidního znásilňování.

Indira Gandhi, indická Iron lady

Tehdejší indická premiérka Indira Gandhi povstalcům nabídla pomoc a otevřela hranice. Neměla moc na vybranou. Přes hranice už v té době proudily denně statisíce uprchlíků. Nechala okamžitě vybudovat sběrné tábory a Indie ve velmi krátké době přijala 10 milionů válečných běženců, kterým po dlouhou dobu poskytovala humanitární pomoc. To je jedna celá Česká republika! A to i přes to, že samotná Indie tehdy trpěla potravinovou nouzí. Odezva na sebe nedala dlouho čekat. Pákistán 3. prosince 1971 Indii napadl na jejich společné západní hranici. Indie byla ve velmi obtížné situaci. Po prohrané válce s Čínou v roce 1962 (Čína napadla Indii jako odvetu za poskytnutí azylu Dalajlamovi a jeho exilové vládě) Indie ještě neměla vybudovanou dostatečně silnou armádu. Těsně před vypuknutím konfliktu premiérka odletěla do Washingtonu osobně požádat prezidenta Nixona o pomoc. Dostalo se jí však chladného odmítnutí. Na to okamžitě a vstřícně zareagovala Moskva. Od této doby tedy panují mezi Indií a Ruskem velmi přátelské a vyrovnané vztahy.

Mimochodem, Indie se v roce 1971 intenzivně snažila najít porozumění a spojence i na půdě OSN. Chtěla dosáhnout politického urovnání ve východním Pákistánu. Nutně potřebovala zmírnit především ekonomickou zátěž 10 milionu uprchlíků a usilovala o možnost jejich návratu zpět do vlasti. Výsledkem bylo odmítnutí a jen mnohá vágní prohlášení. Třeba tehdejší hlavní vyslanec za USA G. W. Bush doporučil, ” aby se všichni vrátili, odkud přišli, a viděli znovu své rodiny“.

Indie zvítězila.

Během této krátké, dvoutýdenní války nakonec Pákistán ztratil polovinu svého námořnictva, čtvrtinu letectva a třetinu své armády. Tato válka přinesla obrovský počet obětí a také zaznamenala 90 000 pákistánských zajatců, vůbec největší od II. světové války. Pákistán kapituloval a souhlasil s odtržením Východního Pákistánu a tedy se vznikem nezávislé Bangladéše. Z této bitvy vyšla Indie jako vítěz, ale především Indira Gandhi jako silná politička. Porazila nepřítele a posílila postavení Indie i na mezinárodním poli. Bez Ruské pomoci by ale Indie v této válce jen těžko obstála. Pákistán měl v té době totiž velmi silné spojence. Kromě USA a Velké Británie, také Čínu. Proto na tuto pomoc Ruska v těžké chvíli Indie nikdy nezapomene.

Závislost na Rusku

Nejen vděk je příčinou přátelských vztahů s Ruskem. Indicko-ruské strategické partnerství je již tradičně postaveno na pěti hlavních složkách: politice, obraně, civilní jaderné energii, protiteroristické spolupráci a vesmíru. Co je však nejdůležitější, Rusko je od počátku 70.let největším indickým dodavatelem zbraní. Ještě dnes pochází více jak 60% indické vojenské techniky a výzbroje z Ruska, nebo dokonce z bývalého Sovětského Svazu. A i když se to teď hodně mění, protože Indie již několik let nakupuje moderní zbraně od předních světových výrobců, stále potřebuje náhradní díly a servis na zbraně starší výroby z Ruska. Jinak by mohla být obranyschopnost země velmi oslabena.

Válka na Ukrajině a postoj Indie k ní.

Indické noviny a zpravodajství informují o dění na Ukrajině aktuálně a naprosto pravdivě. Všichni tady víme, co je Putin zač a máme z vývoje války velké obavy. Téměř každý indický občan totiž během svého života buď válku, nebo její reálnou hrozbu opravdu zažil. Naposledy v roce 2020, kdy Číňani začali tajně budovat vojenská opevnění na území Indie v Ladakhu. Obě jaderné velmoci tehdy stály znovu na pokraji válečného konfliktu. Celkem jasnou odpověď na to, proč se Indie zdržela hlasování v tak důležitém mezníku světových dějin, nám může poskytnout pouhý pohled na mapu Jižní Asie. Na severu Indii obklopuje Čína a Pákistán, na západě Myanmar (Burma), na jihu Sri Lanka, ovládaná Čínou. Postoj Indie tedy rozhodně nepramení z nejistoty, nebo z vychytralosti. Svou rozhodnost tato druhá nejlidnatější země na světě prokázala již mnohokrát. Často i v okamžicích, kdy zůstala zcela osamocena. Třeba v roce 2020, kdy jako první země zablokovala cca 250 čínských aplikací a zpřísnila pravidla zahraničních investicí kvůli případnému čínskému vlivu. Čína okamžitě reagovala přesunem značné části své armády k indickým hranicím.

Mimochodem, na dlouhém seznamu států, které se před lety horlivě připojily ke známé The Belt and Road Initiative, neboli Hedvábné stezce, Indii nenajdete. Odmítla se tohoto čínského projektu účastnit v zájmu své vlastní bezpečnosti.

Indie se proti válce vedenou Vladimírem Putinem proti Ukrajině vymezila celkem jasně a nabídla pomoc v dialogu. Při tom všem ale nezapomíná na vlastní bezpečnost. Nesmí a nemůže. Nemá jinou volbu. Mezinárodní organizace, právo a prohlášení jsou velmi důležitá a jsou účinná. Stejně tak, jako pevná spojenectví, která se budují po dlouhá desetiletí, bez ohledu na to, kdo zrovna v té dané zemi vládne. Takto pragmaticky a cynicky svět funguje odjakživa. A bohužel také celkem lhostejně k tomu, co si těch téměř 8 miliard lidí přeje, nebo nepřeje. Nakonec ta současná válka na Ukrajině to jen potvrzuje.

Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, India, březen 2022

Author: blankavarma

Vyrostla jsem v Praze a celý život toužila žít v Africe. Na chvilku jsem si to zkusila, ale osud mě nakonec zavál dál na východ, do Indie. A jsem mu za to vděčna. Život v cizině a vedle cizince může učinit život vzrušující. A to ten můj nepochybně je. Můžete ho prožívat se mnou, jestli chcete. Vítejte na palubě!

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s