Happy Birthday Meena!

Naše Meena měla včera narozeniny. No díky jí a jejím 4 dalším sourozencům, se přesně před rokem, tedy 7. února 2021, ze mě stala praktikující, psí, porodní asistentka.

Začalo to úplně nevinně. Její máma, česká, maltézská holka od Bavorova dostala falešné březí. Naše veterinářka Ami usoudila, že kvůli této hormonal imbalance bych ji měla nechat urychleně sterilizovat . “No to ani náhodou!” reagovala jsem tehdy okamžitě. “Najděte nám prosím ženicha” požádala jsem ji, vědoma si toho, že v její ordinaci se to potencionálními maharaji jen hemží. Jenže, naše Molly je holka ‘krev a mlíko’ a všichni ti indičtí maltézští princové byli jen podměreční prckové. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro ‘a little Poodle’ Roxy boy, který má ve svých papírech samozřejmě ‘Purebred Maltese’ a který ty své rodiče “nepochybně Pudl” rozhodně nezapře už na první pohled. To se tady v Indii občas stává. Majitelé se následně po pár měsících nestačí divit, že se jim ten jejich ‘čistokrevny bishonek’ pomalu, ale jistě proměňuje v chlupatou dogu.

Námluvy proběhly po telefonu a jelikož Molly měla zrovna své rozdavačné období a’la ‘pouliční prostitutka’, s ‘tchýní’ jsme se rychle domluvily na prvním rande. Adresu jsme našli celkem rychle. Krasavec ‘a Little Poodle’ na nás čekal ve dveřích a než jsem si zula žabky, Molly celkem spokojeně přišla o věneček. Za dva měsíce se nám narodily čtyři holky a jeden kluk. Meena, Mia, Zia, Eva a jejich brácha Mylo. Já jsem se pečlivě připravila na porod díky panu Google, ale Molly nakonec vše zvládla téměř sama. Byla prostě úžasná. Vlastně to byla ona, kdo mě naváděl, co mám dělat. Že bude Meena naše, bylo jasné hned. Ona se totiž narodila prdelkou napřed, hlavičkou se trochu zasekla a nemohla ven. Až rychlá srdeční masáž ji rozdýchala. Byla ze všech nejslabší a i teď po roce je stále nejmenší. Pouze jí jsem zpočátku dokrmovala, protože ji ostatní odstrkovali od mámy. Je pořád mrňous, takové ‘navždy štěně’ a taky jediná ‘a little Poodle’ po tátovi. Ale má se k světu. Už naučila svou plachou mámu Molly štěkat na nepřítele a taky skákat s postele. Každou noc ruší naše sousedy, protože vždy okamžitě hlasitě reaguje na všechny šarvátky pouličních hafanů, jejichž štěkot se k nám otevřeným oknem donese.

Včera tedy Meena dostala svůj první narozeninový dort, který jsme ji samozřejmě snědli. Přišel i kamarád Ari a taky brácha Maylo a sestřička Mia. Ta je stejně jako máma Molly, obrovský mazel.

Malí psi v Indii jsou poměrně vzácní, o to více vážení a taky relativně drazí. Často je lidé chovají jako toy-dogs. Oblékají je do šatiček, připínají mašličky, navlékají jim botičky. Největší fashion show ovšem nastává v období dešťů, kdy se všichni předháníme v pláštěnkových modelech. Tady v Mumbai je několik psích salonů, kam chodíme pravidelně na stříhání a manikůru. Co je možná zajímavé, v Indii se stříhá srst i kočkám, ale také třeba velkým psím plemenům, jako jsou labradoři a vlčáci. Lidé rovněž běžně využívají servisu v pohodlí svého domova. Například k mojí kamarádce chodí každý týden “breeder”, který jejich Ariho vykoupe, namasíruje a vykartáčuje.

Většina lidí v Indii psy miluje, ale je tu také hodně těch, kteří se jich bojí. Rovněž tu máme početnou skupinu muslimů, kteří domácí mazlíčky ignorují. Psi zde nesmí do restaurace, do nákupního centra, nebo do autobusu a vstup je jim zakázán do všech státních, nebo veřejných budov. Ve vlaku musí cestovat ve zvláštním vagonu. Já jsem s Molly dříve vlakem cestovala. Ovšem potají, jak jinak….. Mám takovou psí tašku, ve které ona téměř není vidět. Když přišel průvodčí, přehodila jsem přes ni šálu. Většinou si lidé mysleli, že jsem cvok, který cestuje s plyšovou hračkou. To bylo ovšem v době před pandemii. A taky před Meenou. Teď je vše přísnější. Navíc, na rozdíl od Molly, Meena je taková štěkající myš, to mi už nejspíš jen tak neprojde. Ale já se znám, zase to zkusím. A pak vám dám vědět. Třeba se ten příběh bude jmenovat “Jak mě vyloučili z přepravy”. Indie je totiž továrna na zážitky!

Přeji vám hezký den!

Blanka Varma, Mumbai, Indie, únor 2022

Author: blankavarma

Vyrostla jsem v Praze a celý život toužila žít v Africe. Na chvilku jsem si to zkusila, ale osud mě nakonec zavál dál na východ, do Indie. A jsem mu za to vděčna. Život v cizině a vedle cizince může učinit život vzrušující. A to ten můj nepochybně je. Můžete ho prožívat se mnou, jestli chcete. Vítejte na palubě!

2 thoughts

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s