INDICKÉ PRSTÝNKY
se staly ve světě velmi populární v 80. letech. To byla doba, kdy Indii objevili hippies a přivezli je s sebou do Ameriky a také do Evropy.
Prstýnek (v hindštině bicchiya) běžně nosí vdané hinduistické ženy v Indii na prsteníčku u obou nohou. Velmi často si jimi zdobí ale i ostatní prsty. Prstýnky jsou také většinou vyrobeny ze stříbra a jsou symbolem vdané ženy.
Kromě ozdoby, mají tedy prstýnky společenský a náboženský význam. Ale ten pravý a mnohem důležitější důvod nošení těchto šperků, však už tak známý není.
Akupresura
Podle ayurvédské medicíny je nerv na druhém prstu nohou spojen přímo s dělohou ženy. Prstýnky vlastně zajišťují trvalou akupresuru. Svým mírným tlakem tedy jednak regulují menstruační cyklus, podporují zdravou funkci dělohy a tím automaticky a nepřetržitě zajišťují reprodukční systém ženy.
Proč ale stříbro?
Je všeobecně známo, že stříbro je výborným vodičem, proto Indové věří, že rovněž dokáže vyplavit veškerou negativitu z ženského těla.
No a v neposlední řadě nošení prstenů u vdaných žen vyvolává sexuální touhy. To nepochybně! A nejen u těch vdaných. My ženy přece moc dobře víme, proč se zdobíme.
NÁRAMKY GHUNGROOS
Kdysi se náramky na kotnících nosily jako talismany, nebo amulety a také jako ochrana. I dnes Vám hinduistický kněží uváže černou šňůrku na váš kotník, aby vás tak chránila před vším zlým. Nicméně podle indické tradice je také nosí vdané ženy. Náramky totiž mají na sobě obvykle malé zvonky, které při chůzi vydávají cinkavý zvuk. Díky tomuto zvuku si členové rodiny, zejména muži, mohli všimnout, že se blíží dáma, takže museli být ohleduplní. A v neposlední řadě, náramky také pomohly manželce upoutat pozornost manžela.
Pak jsou tu také známé ghunghroos, jež mají velký význam v některých druzích indického tance. Jsou to široké náramky s mnoha malými zvonky, které pak při tanečních krocích vytváří specifický zvuk, který se shoduje se zvukem hudebních nástrojů a zvýrazňuje dynamiku tance.
Náramky jsou také, z již známého důvodu, většinou stříbrné. Nošení zlatých náramků na kotnících se považuje za neuctivé až bezbožné. Zlato totiž v Indické mytologii představuje Lakshmi, bohyni bohatství a prosperity.
BINDI, NEBO TAKÉ ŠESTÁ ČAKRA
Mnoho lidí na celém světě se domnívá, že červená tečka, umístěná mezí obočím je v Indii označení pro vdanou ženu. Ano i ne. V některých indických státech se jimi vdané ženy zdobí. Dnes však je bindi především doplněk a ozdoba. Vyrábí se totiž v tisících různých designu a barev a zdobí se jimi i mladičké dívky. Tradičním označením vdané ženy v Indii je sindoor. To je červená, nebo oranžová barva v pěšince jejích vlasů.
A když máte to štěstí, že vám v chrámu požehná přímo samotný kněz, nikdy vám nezapomene udělat prsteníčkem červenou bindi na čelo.
Proč je ale tak důležitý ten bod mezi obočím?
Protože přesně tam se nachází naše šestá čakra, neboli Ajna, sídlo „skryté moudrosti“. V hindštině se nazývá bindi. Uchovává si prý energii a proto pomáhá posilovat koncentraci. Bindi také představuje naše třetí oko a je zmíněno již v nejstarším známém sanskrtském textu.
A šestá čakra je pro nás velmi důležitá. Je totiž centrem našeho logického myšlení a intelektu. Je potvrzeno, že klidná mysl vždy vydává racionální a logické příkazy. A od vdané ženy se očekává, že právě tento smysl bude využívat pro blaho své rodiny a především manžela. Nakonec západní kultura, která čakry objevila až nedávno, se radami “láska prochází žaludkem”, nebo “muž je hlava rodiny a žena krk, který tou hlavou otáčí aniž by si on všimnul” se řídí od nepaměti také.
Dnes i v Indii masivně vrůstá počet pracujících žen. Feminismus má své zastání i v ústavě. Nejen to. Byli to překvapivě indičtí muži, kteří jej zde začali jako první propagovat. Společnost se mění, ale tradice zůstávají. Ne proto, že jsou k tomu lidé nuceni, ale proto, že si to přejí. Tedy alespoň většinou. Myslím, že je to dobře. Většina zvyků má totiž vždycky nějakou logickou příčinu.
Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, září 2021
