se narodil 2.října 1869 v rodině obchodníka ve městě Porbandaru, na území dnešního indického státu Gujarat. Jeho pravé jméno je Mohandas Karamchana Gandhi. Mahatma, v překladu “čestný,” mu byl udělen až později. Po celé Indii je však znám především jako “Bapu ji”, což ve většině indických jazycích znamená “otec”. V případě Mahatmy Gandhiho jedině “otec vlasti.”
Hned po škole začal Gandhi studovat práva, které dokončil v Londýně. Což bylo v tehdejší době velmi ojedinělé. Indie byla totiž pod plnou kontrolou Británie a i samotní maharajové museli potupně žádat úředníky o souhlas s vycestováním. Gandhi karieru londýnského právníka nezahájil nijak úspěšně. Tehdy to byl ještě velmi plachý a nejistý muž. S vděkem proto přijal pozvání Indicke krajanské komunity a odjel pracovat jako advokát do Jižní Afriky. A zde se také prvně setkal s nemilosrdnou tváří apartheidu. Indové nikdy sami sebe nepovažovali za “black people.” O to vice šokující muselo pro něho být, když jednoho dne, tehdy již jako vážený advokát, sir Mahatma Gandhi, byl obyčejným průvodčím nemilosrdně vyhozen z vlaku. Protože nějaký jiný “bílý” cestující si důrazně stěžoval “Jak je možné, ze v první třídě cestuje černoch!”
Tato trpká osobni zkušenost v něm probudila větší zájem o problém diskriminace černých obyvatel v Africe. A nepochybně také zásadně ovlivnila jeho další životní etapu, kterou později zcela naplnil neúnavnou a vytrvalou cestou k získání nezávislosti Indie.
Gandhimu bylo právě 45 let, když se v r. 1915 vrátil do Indie. A byl to již úplně jiný člověk. Měl zkušenosti a hlavně byl odhodlán je uplatnit ve prospěch své vlasti. Nikdy take neopustil svou myšlenku boje bez násilí. Začal organizovat zemědělce a městské dělníky, aby ho podpořili v protestech proti nadměrné dani z půdy a všudypřítomné diskriminaci. V roce 1921 převzal Gandhi vedení Indického národního kongresu a postavil se do čela celonárodní kampaně za zmírnění chudoby, rozšíření práv žen, budování náboženské a etnické tolerance a také za odstranění diskriminačního kastovního systému.
Lidé mu začali věřit. On totiž kázal o vodě a vodu take pil. Jeho nenásilné protesty počínaje hladovkami až po nabádání obyvatel, aby používali výhradně indické výrobky a nosili tradiční oděvy, pochopitelně nacházely stále silnější podporu mezi obyvateli.
Když se Britové v r.1930 rozhodli uvalit speciální daň na sůl, sami nejspíš vůbec netušili, jaký to bude mít pro ně jednou dopad. “Sůl nad zlato,” říká se v jedné české pohádce. V Indii má však sůl ještě mnohem větší význam. Sůl je součást jejich milované země, je to dar bohů. A proto patří všem!
Gandhi neváhal a rozhodl se uspořádat proti tomuto svévolnému kroku protestní pochod. Sám zprvu nejspíš v žádný velký ohlas nevěřil. Neměl totiž ani plné zastání u svého Kongresu. Až překvapivě rychle však získal obrovskou podporu obyčejných lidi. Během 24 denního pochodu, který zahájil jen s malou skupinkou svých věrných 12.března 1930 v Ahmedabadu, se k němu denně připojovaly stovky dalších a dalších lidi. Tento 390 km dlouhý “Salt March” byl prvním masivním povstáním proti britské vládě a získal si nebývalou, světovou pozornost a podporu. 24. den byl Gandhi v městě Navsari zatčen a na dlouhé měsíce uvězněn. Britové tehdy pozatýkali a uvěznili stovky lidi. Nic platné. Byl to začátek konce britské koloniální říše.
Muselo však uplynout ještě dlouhých 17 let, než se Indie konečně svobody a plné nezávislosti dočkala. Tisíce Indů položilo své životy v boji za nezávislost. Mnoho jich ale take zemřelo ve jménu Británie během obou světových válek. Věřili, ze se tím zavděčí a odměnou jim bude udělena svoboda. Bohužel, Britové si statečnosti a loajálnosti Indů až tak necenili.
Vice si cenili Indie. Pochopitelně. Byla totiž nejzářivějším drahokamem Království. Věděli, že bez ni Koruna ztratí svůj lesk.
Konečně! 15.srpna 1947 přišla svoboda! Celá Indie jásala a slavila svou nezávislost. Tedy témeř všichni. Pro Mahatmu Gandhiho to byl den smutku. On upřímně miloval svou zemi a byl za ni ochoten vždy položit život. Byl silný a statečný ve svém boji za svobodu proti Britům. Nebyl však silný politik a tudíž nebyl schopen čelit politickým intrikám uvnitř vlastní strany. Celou dobu se vyčítal, že nedokázal zastavit ambiciózního Muhammada Ali Jinnaha a tím zabránit rozděleni Indie. Rozděleni jeho milované země na Indii a Pakistan.
Mahatma Gandhi, muž drobný vzrůstem, ale velký duchem, nakonec zemřel kulkou, vypálenou radikálním hinduistickým aktivistou 30. ledna 1948. Jedním z těch, za které a za jejichž svobodu celý život bojoval. Pouhých 5 měsíců po získání nezávislosti.
Můj nejoblíbenější Gandhiho citát zní:
P.s. Příjmení Gandhi se pochopitelně stalo v Indii velmi populárni. Dokonce si jej osvojil i manžel dcery Gandhiho blízkého přítele a spolubojovníka za svobodu Jawaharlala Nehru. Jeho dcera se jmenovala Indira Gandhi, velmi záhy následovala svého otce a stala se významnou političkou světového formátu. Ale to už je zase úplně jiný příběh.
Blanka Jeetendra Varma, červen 2020, Mumbai, India.
