Adrenalin v sámošce

Asi nejsem první, kdo ten přetlak v posledních týdnech cítí. Znáte to, dlouho nic a najednou si připadáte jako atomový reaktor, ovšem bez chladících věží. No, ne že by to bylo poprvé v životě. S tím si my ženy, za normálních okolností, umíme lehce poradit. Úplně nejrychlejší řešení obvykle nalézáme v nějakém oblíbeném butiku. Malinkatá třpytivá radůstka v podobě briliantového šperku má rovněž dokonalé léčebné schopnosti. Navíc fungují rychle a bezpečně.

Jenže teď máme lockdown a a jediné místo, kde můžeme zatáhnout za brzdu našemu koronavirovému skorošílenství, jsou uličky mezi regály s rýží a toaletním papírem. Takže nic moc. I tak se tato aktivita stala teď v mnoha rodinách novým adrenalinovým dobrodružstvím, srovnatelným s vytouženou exotickou dovolenou.

Taky já včera vyrazila za svým osobním zážitkem do mého oblíbeného supermarketu. V pátek totiž byl v Indii Svátek práce a tudíž žádná fronta! Po pravdě jsem nutně potřebovala koupit jen jedinou věc, jar na nádobí.

• Jenže! Měli Radlera, indické ginger beer! Samozřejmě, že non-alkoholic. Nevadí!
• Z regálu s ovocem na mě volalo mango. Ani moc nemuselo! Ta krabice stála sice majlant, celých 300 Rupií, ale je to odrůda Alfonso, královna mezi mangy. Nezaváhala jsem ani na chvilku.
• Voňavé tyčinky Kasturi neznám, ale píšou , že jsou precious a i přes krabičku nádherně voněly. Vzala jsem je samozřejmě taky.
• Už dlouho jsem neměla ovocný jogurt. Moc ho nekupuju, protože tady v Indii jsou opravdu hodně přeslazené. Mám ráda bílý přírodní, do kterého přidávám svůj domácí jam. Ale byla jsem si jistá, že tím potěším Molly. Jasně, že se rozdělíme!
• Nevím, co mě to popadlo, koupila jsem Stevii. Jak se znám, bude se hodit maximálně pro návštěvy. Moje první slovo kdysi totiž bylo “koko” a nejspíš předurčilo i celý můj další život. Pamatuji se, že mi babička říkávala, “Až budeš velká, budeš mít ráda tlustý maso a přestaneš jíst cukr.” Tak já furt čekám. Asi pořád nejsem dost velká. Naštěstí, kromě bílého zabijáka, máme v Indii rovněž výborné jaggery z cukrové třtiny.
• Miluju vůni mýdla. Ačkoliv jich mám doma plné skříně, protože tenhle zvyk provonění prádla jsem si přinesla z domova, neodolala jsem a koupila Mysore Sandal Soap. Je to nejznámějsí indické mýdlo, které opravdu nádherně voní santalovým dřevem. Aby mu nebylo v košíku smutno, přidala jsem ještě zelené Ayurvédové.
• Citronový jar značky Vim je můj oblíbený. Mimochodem, výrobcem je Hindustan Unilever.
• Jak moc nemusím maso, tak miluju sýry. Vzala jsem jeden tavený, plátkový od Amul a taky přírodní, z kterého připravuji Palak paneer. Indie není Francie, nebo Holandsko, to je jasný. Normálně tu ale máme docela dobrý výběr z dovozu. Nojo, teď ale bohužel to zásobování z Evropy trochu drhne.
• Na kečup jsem málem zapomněla, ale zahlédla jsem ho v nákupním vozíku přede mnou, tak jsem se vrátila. Dříve jsem kupovala výhradně Heinz. Než jsem zkusila indický. Zdejší kečupy jsou mnohem, mnohem chutnější. Takže dnes beru Maggi od Nestlé India Limited. Nestlé, Unilever, a mnoho dalších….nojo, globalizaci už nezastavíme.
• Barilla farfale jsou pravé italské těstoviny a taky stojí celých 215 Rupií, což je dvakrát tolik, než indické! Nudle rozhodně nejsou typickým zdejším jídlem. Přišly sem ze severu, z Číny a Nepálu, ale dnes jsou tu velmi rozšířeným fast foodem.
• Parachute je oblíbený kokosový olej. Já ho používám občas místo krému, je výživný a má skvělé hojivé účinky. Včera jsem si trochu přežehlila palec, budu ho tedy nejspíš potřebovat.
• Sušenky Parle-G jsou snad nejznámější indický produkt! Nejen, že jsou dobré, ale hlavně chutnají zdejším vránám, které každé ráno a večer přilétají na naše okno a domáhají krmení. Nemohu je přece zklamat.
• Šampon Erina-EP od firmy Himalaya jsem koupila prvně a jestli nelžou, tak by měl pomoci vyhnat klíšťata a blechy z Mollyninýho kožichu.
• No a za měsíc a něco tu máme monzum, s ním přilítnou komáři a nastane období nebezpečí malarie a horečky Dengue. Raději jsem se předzásobila a koupila zaručeného zabijáka komárů “nový” Hit ve spreji a taky můj oblíbený voňavý repelent Odomos.

Málem bych zapomněla! K mému naprostému uspokojení došlo až úplně nakonec, během neplánované návštěvy lekárny. Kromě flastrů na můj spálený palec a desinfekci proti všemu, jsem tam uviděla úplně sladkej, růžovej kartáč na vlasy! Mám různých hřebenů a kartáčů doma bezpočet, tenhle je ale tak krásně infantilní! Tomu se nevyrovná ani kabelka od Lojzy Vuittouna.

Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, Květen, 2020.