“V milionovém slumu na předměstí Mumbai potvrdili první oběť koronaviru”…. napsala česká média… dokonce se o tom zmínila i slavná CNN.
Dharavi je pravděpodobně jeden z největších slumů v celé Asii a rozhodně největší v Mumbaiské metropoli. V kolonii, jež se rozprostírá na 613 akrech, žije namačkáno asi 1,5 milionů lidí. Nejen velký shluk lidí, nedostatečná hygiena, ale především první úmrtí nakaženého pacienta, připomnělo zranitelnost zdejších obyvatel. Logicky tento případ vyvolal strach ze snadného šíření nemoci nejen u lidí, ale rovněž i u politiků. Obavy rapidně vzrostly, když se potvrdilo, že také místní 35ti letý lékař je pozitivní na COVID-19. Úřady okamžitě uzavřely celou oblast a od té doby situaci přísně monitorují. Ví dobře, že může jít o tikající bombu. Zatím se jim to daří, počet onemocnění za poslední týden vzrostl pouze na 5.
V Mumbai jsou dva velké slumy a pak stovky menších. Jak vznikají tato města ve městech? Všude na světě do velkých aglomerací proudí mnoho lidí z vesnic a malých měst za prací, za lepším životem. To je tady v Indii úplně stejné. Odhaduje se, že do Mumbai každý den přijde 1000 – 3000 nových lidí. Co je však v Indii jiné, je vztah k půdě. “Indie patří Indům” bylo jedno z revolučních hesel v době anglické nadvlády. A tak nějak to platí dodnes.
Takže, zatímco o pár desítek metrů dál lidé zaplatí za rezidenční byty desítky milionů Rupií, lidé ve slumech a na “stejně dobré adrese” to mají téměř zadarmo. Tedy alespoň dříve tomu tak bylo.
V naší čtvrti je mnoho parků, jeden je blízko moře. Park je nádherný a i jeho péče samozřejmě něco stojí. Rezidenti přispívají a místní občanské sdružení se stará o jeho údržbu. Před pár lety se na jednom konci objevila první modrá plachta. Dnes už chatrče, zděné domky a smradlavé rybářské loďky lemují park po celé jeho jedné délce. Takhle jednoduše tyto kolonie vznikají a rozpínají se. Původně to bylo pár rybářů, kteří přisli do Mumbai, našli “volný” prostor u moře a usadili se tady. Pak za nimi z vesnice přišli další a další, založili rodiny. A původní malá osada chatrčí se po letech proměnila v městečko.
Ačkoliv jsou slamy nelegální, panuje v nich řád, vedený místní samosprávou, jako v každém jiném městě. Včetně všech služeb. A samozřejmě v nich vesele kvete i obchod s nemovitostmi. Co na tom, že ne legální? Lidé potřebují někde bydlet a na běžné ceny nemovitostí ve městě nikdy nedosáhnou. Slam se rozrůstá a těch skutečných rybářů zde žije dnes už jen menšina.
Ne, že by dnešní indický právní systém neměl páky, jak tuto nelegální a ohavnou developerskou rozpínavost utnout. Samozřejmě, že má! Ale nikomu se do toho moc nechce. Bydlí zde většina obyčejných rikshů, dělníků, pomocníků a také služebných. A bez nich si tady zatím život představit neumíme. Kdyby se indická žena měla rozhodnout, zda si koupí novou pračku a myčku, nebo zaměstná služku, vždycky se rozhodne pro služebnou. Pračka za ni prádlo nepověsi, ani neuvaří. A navíc hrozí, že se může porouchat!
Jak již bylo řečeno, ve slamech žije pohromadě obrovské množství lidí. A ti všichni mají volební právo. Politici to samozřejmě dobře vědí. Stačí taková maličkost, jako postavit dětem hřiště a přízeň mnohatisícového voličstva je jistá.
Teď v době celosvětové pandemie jsou však tito lidé nejohroženější. Proto vláda rozhodla o přísných omezeních. Téměř přes noc se zavřely všechny obchody. Kdo v Indii někdy byl, ví, že to jsou často stovky krámků jen v jedné ulici. Všechny ženy a dívky ze slamů také přišly dočasně o práci. Protože ony většinou pracují jako služky ve více rodinách každý den. Někde jen uklidí, někde i uvaří. Tímto však rovněž hrozilo velké riziko rychlého přenosu nákazy. Vstupní brány k obytným domům v Mumbai jsou dnes uzavřené a ostraha pečlivě kontroluje všechny příchozí. Žádné návštěvy nejsou povoleny. Dnes prvně, když jsem se vracela s Molly z procházky, mi supervizor ostrahy osobně změřil teplotu.
Již druhý týden trvá v Indii úplný zákaz vycházení a již druhý týden jsou miliony chudých rodin bez příjmů. V těchto dnech se však doufejme podle prognóz ocitáme na vrcholu virového onemocnění. Indie má dosud potvrzených 4200 pozitivních pacientů. Jen za včerejší den však přibylo 500 nových případů. Věřím, že to zvládneme. Lidé jsou ukáznění. Je zde však mnoho těch, kteří to dlouho bez peněz nevydrží.
Už mnoho let nebyli lidé na celém světě tak jednotní, jako právě teď. Všichni do jednoho si totiž přejeme jediné. Aby to skončilo co nejdříve. God bless us!
Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, 6.dubna 2020
