Zákaz vylejzání, venku řádí Corona

Je to zvláštní pocit. Nikdy jsem to nezažila a troufám si říci, že i málokdo ze zdejších obyvatel. Je krásný den, přes 30 stupňů, svítí slunce, naše okna jsou otevřená dokořán. Z venku k mému psacímu stolu doléhá naprosté ticho. Prostě nic. Ani psi neštěkají. Jen ten ševelící větrák na stropě. Dnes je 22.března 2020 a nejen v Mumbai, ale po celé Indii panuje od 7 hodin ráno do 9 do večera přísný zákaz vycházení.

Prožíváme totiž čas coronavirusový. Možná po něm jednou pojmenujou i celý století. Kdoví? Zda a jak moc nás ten malý hajzlík ovlivní, se teprve ukáže.

První zmínky o nebezpečném a agresivním viru se tady v Indii objevily již koncem minulého roku. V lednu bylo jasné, že se ten malý zabiják šíří neuvěřitelně rychle. A začaly se pomalu zverejnovat první informace o nebezpečí přenosu nákazy a hlavně o nutnosti důkladné hygieny. V novinách, ve vlacích, v obchodech, v bytových domech, na úřadech, v templech. Prostě všude.

Nejprve se tenhle zákeřný zmetek vydal na východ a napadl Jižní Koreu. Pak ale záhadně přeskočil svého souseda Indii a zaútočil v Iránu. Wuhan je od Delhi vzdálen „pouhých“ 3500 vzdušných kilometrů, jemu se však nakonec zalíbilo v Itálii. A tam odtud už to nebylo těžké se začít potulovat po celé Evropě.

První případ tady v Indii byl zaznamenán 9. března a připutoval k nám z Dubai. Žádná panika nenastala, virus se ale stal „miláčkem“ medií a dodnes neopustil první stránky novin. A s tím ruku v ruce ho doprovází i informace a zdůrazňování potřeby ochrany a hygieny.

Po pololetních prázdninách se už děti do škol a na university nevratily. Pak se postupně zavřely sportoviště, kluby a lidé pomalu začínali nosit roušky. I když…. Roušky, či šátky uvázané přes obličej patří ke zdejšímu koloritu i bez virové epidemie. Slouží totiž současně i jako ochrana před smogem a prachem. Většina lidí však žádné roušky dosud nenosí a nosit nejspíš ani nebude. A jestli, tak jejich „účinnost“ je taky velmi diskutabilní. Protože my tady v Indii věci zásadně nevyhazujeme, používáme „cotodá“ a zbožňujeme recyklování. A k doktoru chodíme, až když nám jde vopravdu život.

A protože premiér, prezident i parlament svůj lid znají dobře, neměli na vybranou a záhy přistoupili k zásadnímu rozhodnutí:

17. března byla na celý měsíc dočasně zrušena všechna turistická víza pro Indii.

Policie začala opět striktně pokutovat plivání na ulici!

Indičtí občané, přilétající z rizikových zemí byli pečlivě orazítkováni a umístěni do domácí karantény, či do nemocnic.

18. března byly u nás v domě zrušeny dodávky jídla, prádla a novin.

19. března byla u nás v domě obnovena donáška novin, páč jsem si stěžovala na nedostatek informací.

20. března náš liftboj v roušce začal otevírat a zavírat dveře výtahu pomocí utěrky na nádobí.

21. března náš liftboj stále používal pořád tu stejnou utěrku.

Počínaje 22. březnem jsou do odvolání zrušeny všechny mezinárodní lety.

Indie má 29 států a 7 teritorii. Každý stát má svou vládu s rozhodovacími pravomocemi. A ty teď jednají samostatně. Proto se i zkomplikoval život turistům, kteří se rozhodli zůstat. V mnohých státech platí pro cizince zákaz vstupu. Většina hotelů a ubytovacích zařízení jim odmítá poskytnout služby. Rozhodnutí přicházejí nenadále, ale s neobvyklou přísností.

Dnes platí zákaz vystrkovat nos, vyrážíme tedy s Molly na čůrání už v půl sedmé ráno. Těším se na tu kostkovanou utěrku. Marně! Liftboj nejspíš kromě vycházení, dodržuje i nedělní režim lenošení. Jedeme tedy výtahem bez dozoru a bez utěrky. Na ulici už panuje obvyklý nedělní, lenivý ruch. Někteří ještě pospávají, další se pozvolna probouzejí, několik sedících mužů se holí. Na chodnících, v zákoutích, všude tam, kde tráví každý den. Tady celé rodiny a generace na ulici prožijí celý svůj dlouhý život. Těch se zákaz vycházení samozřejmě týká taky! No bodejť!

Tu dnešní neděli nejspíš stráví klábosením. Krámky jsou zavřené, prodavačů čaje se určitě nedočkají. Místní lidé si ale jako vždy poradí. Co jsem si téměř jistá, jejich pobíhající děti si ruce mýdlem předpisově nemyjí, pochybuji, že se myjí vůbec. Ale na ně je i tenhle virus pravděpodobně krátký. Byli tu před coronou, budou i po něm.

Tak je to tu se vším. Virus respektujeme, dokonce někteří z nás se nechají dobrovolně navlíknout do náhubků, tvářících se jako originaly….. Ale příbor kvůli tomu vetřelci používat nezačneme. To ani náhodou! A že bychom přestali kupovat samosu, nebo pani puri na ulici? Tak to už vůbec ne!

Navzdory tomu všemu se zdá být Indie v tomto chmurném čase jednou z nejbezpečnějších zemí. Dnes je 22.března, tedy 13 dnů od první, tady prokázané infekci. Je registrováno 332 případů, z toho 5 pacientů bohužel zemřelo, ale 24 se také úspěšně uzdravilo.

Slunce, Bohové s otevřenou náručí , výborné jídlo a taky pravděpodobně silná imunita jsou nejspíš stejně účinné, jako nějaká budoucí vakcína. Eat, pray and love! God bless you!

Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, 22.března 2020

Autor: blankavarma

Vyrostla jsem v Praze a celý život toužila žít v Africe. Na chvilku jsem si to zkusila, ale osud mě nakonec zavál dál na východ, do Indie. A jsem mu za to vděčna. Život v cizině a vedle cizince může učinit život vzrušující. A to ten můj nepochybně je. Můžete ho prožívat se mnou, jestli chcete. Vítejte na palubě!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s