Příchod prvních Peršanů do Indie přímo souvisí s dobytím Persie Araby někdy mezi roky 636 až 651 našeho letopočtu. Tito původní obyvatelé dnešního Íránu museli nedobrovolně opustit svou vlast, aby si tak ubránili a zachovali svou náboženskou identitu, kulturu a víru v Zoroastrijanismus. Vyznání, které je považováno za nejstarší na světě.
Nejznámějším a také nejvíce uctívaným symbolem Zoroastrismu je bůh Faravahar, často nazývaný jako “Anděl strážný”. Najdete ho všude, kde jsou Peršané. Doma, v obchodech, určitě na každém jejich autě. Faravahar připomíná způsob, jakým by lidé na Zemi měli žít. Postava zobrazuje starého člověka, symbolizujícího moudrost a zkušenost. Jeho napřažená ruka nám napovídá, že bychom měli sáhnout po tom, co je vyšší, ale dosahovat velkých věcí tím, že konáme pouze to, co je morálně správné. Tři vrstvy peří na křídlech a ocasu si vzájemně odporují: ty na křídlech představují dobré myšlenky, naše slova a činy, zatímco ty na ocasu, ty špatné. Dvě smyčky u ocasu symbolizují Spenta Mainyu, nebo-li dobro a Angra Mainyu, jako zlo. Nakonec kruh uprostřed představuje našeho ducha, který je nekonečný.
Oheň je dalším významným symbolem Zoroastrismu. Ve všech perských chrámech hoří věčné ohně, jako symbol světla. Světlo nám totiž umožňuje vidět. A vize je představou moudrosti. Díky tomu, že vidíme, jsme schopni posoudit, co je dobré a co zlé. Oheň je samozřejmě také zdrojem života. Kromě toho, že vydává světlo, dává také teplo. Nejznámější perský chrám v Indii se nachází v malebné vesničce Udvada na pobřeží Gujaratu. Tento chrám je vyjímečný nejen svou krásou, ale hlavně tím, že zde hoří původní oheň, který první Peršané uchovali a dopravili z Persie do Indie před více než tisici lety.
Kdo jsou ti Peršané, nebo-li Parsi
První Peršané, kteří připluli do Indie se nazývají Parsi. Protože připluli od severu, nejprve se usadili v oblasti dnešního Gujaratu. Dnes však jejich nejpočetnější komunita žije v Mumbai. Těžko je rozeznáte, ničím se od ostatních Indů neliší. Snad jen světlejší barvou pleti. Ale v jednom jsou opravdu výjimeční. S 97% vzdělaností patří Peršané mezi nejvzdělanější skupinu obyvatel v Indii. Jsou také téměř vždy ve svém oboru velmi úspěšní. A co je pro ně typické? Mezi jejich přednosti patří pokora, vůle a hluboká úcta s vrozeným smyslem pro charitu a dobročinnost. Často také zůstávají svobodní a nebo svůj sňatek odkládají. Důvodem může být i to, že Zoroastrijanismus je pravděpodobně jediné náboženství ke kterému nelze konvertovat. Proto se počet vyznavačů této víry na celém světě neustále snižuje. Za posledních 10 let populace Peršanů v Indii klesla o vice jak 50% a jejich počet se nyní odhaduje na pouhých 25 000.
TATA
Pravděpodobně nejznámější Peršané na světě jsou členové rodiny Tata a jejich společnost TATA GROUP.
Zakladatel tohoto rodinného a dnes již nadnárodního obchodního imperia byl Jamsetji M. Tata, který v roce 1870 s kapitálem 21000 Rs založil první obchodní společnost. V čase, kdy v Anglii vládla královna Viktorie a Indie byla pod plnou kontrolou britské Koruny.
Jamsetji však neměl jen vizi, odvahu, trpělivost, ale on byl především houževnatý muž. Když v roce 1904, během své obchodní cesty v německém Bad Nauheimu náhle zemřel, nezanechal po sobě pouze prosperující podnik, ale rovněž několik architektonických skvostů. Nejznámější z nich je luxusní hotel TAJ MAHAL PALACE, postavený v těsné blízkosti GATEWAY of INDIA v Mumbai. Moderní, a přepychový Taj, jehož dveře se prvním návštěvníkům otevřely již v r. 1903, byl v té době jediným plně elektrifikovaným hotelem v celé Indii. A také první stavbou s funkčními a na tehdejší dobu neobyčejně moderními výtahy. Dalším neméně slavným indickým peršanem nebyl nikdo jiný, než FRREDIE MERCURY, který se svým Parsi rodičům narodil v Zanzibaru a tím automaticky získal britské občanství. I on se ke svému náboženství po celý svůj život hrdě hlásil.
Dnes TATA GROUP ovládá mnoho průmyslových odvětví, obchoduje se světovými komoditami a je předním indickým výrobcem. Značku TATA potkáte v Indii téměř na každém kroku, od aut všech typů, přes telekomunikace, elektroniku, nábytek, potraviny, po oblečení a konče těžkým průmyslem. V mnohém však rodina Tata velmi připomíná českou a světově proslulou podnikatelskou rodinu Baťa. Mimochodem, v Indii je značka Baťa velmi populární a její obchody najdete také na každém rohu. Úsměvné je, že Indové vůbec nepochybují o Baťově indickém původu. Stejně, jako všichni Baťové, tak I pokračovatelé rodinné značky Tata byli a jsou zapálení filantropové. Proto jejich jméno nenajdete mezi nejbohatšími podnikateli světa, zcela určitě však figurují za stovkami různých charitativních a vzdělávacích organizací a projektů.
VÝTEČNÁ KUCHYNĚ
Perská kuchyně je prostě skvělá! Peršani si totiž potrpí na dobré a kvalitní jídlo. A jsou to mlsní masožrouti! Kvalitu zaručuje systém provázané a generacemi prověřené spolupráce mezi farmáři, restauracemi a výrobci potravin. Často se jedná o rodinné firmy. Základem jsou vejce, maso, ale na jídelníčku najdete i mnoho vegetariánských jídel. Co je důležité, vždy budou připravena z čerstvých produktů. A abych nezapomněla, Parsi mléčné výrobky patří mezi ty nejlepší v Indii. A také nejdražší.
Kdo neochutnal něco z PARSI DAIRY FARM, jako by ani v Indii nebyl. V této věhlasné restauraci a jejích obchodech nabízejí opravdové lahůdky. Velmi populární jsou třeba Sutarfeni, nebo-li “Bílé vlasy”. Tahle dobrota se vyrábí z rýžových nudlí, smažených na ghee, smíchaných s cukrem, nakonec přelitých růžovou vodou s jemně nasekanými pistáciemi a šafránem. Jedním slovem, delikatesa. A já osobně neznám chutnější chléb, nebo sušenky, než z perské pekárny.
VÍRA V DOBRO ZůSTÁVÁ
Jak již bylo zmíněno, indických Peršanů je jako šafránu. A proto zde v Indii spíše narazíte na jejich školy, university, nebo nemocnice, které tady v minulých stoletích jejich mecenáši vybudovali. Na celém světě se totiž nachází pouze 165 perských svatyní. Nejvíce z nich je v Mumbai. V každém zoroastrijanském chrámu hoří věčný oheň, hlavní symbol tohoto starověkého náboženství. Náboženství, které sice pomalu a jistě vymírá, na druhou stranu po sobě zanechává nesmazatelnou stopu víry v dobro, lásku a naději.
MECENÁŠI JSOU VŠICHNI
Včechna náboženství jsou spojena konáním dobra. A mezi to patří i mecenášství. Stejně je tomu tak u Parsi. Jestli někde na světě existuje opravdový socialismus, tak určitě v Parsi komunitě. Všichni, ať už žijí, kdekoliv na světě, přispívají v určitém procentu ze svého výdělku. Z těchto peněz se pak financují nemocnice a školy, které zdarma slouží i chudým Parsi, kteří sami přispívat nemohou.
PERŠANÉ NEBO ÍRANCI?
Jestliže všichni Parsi jsou Zoroastrijánci, ne všichni Zoroastrijánci musí být automaticky Peršany. Mezi další komunitu vyznávající toto prastaré náboženství patří Iránci. Jaký je ale rozdíl mezi Peršany a Iránci? Vždyť všichni přišli z Persie! Rozdíl je poměrně velký. Zatímco první Peršané, tedy Parsi přišli do Indie před více než tisici lety, Iránci připutovali mnohem později. Jak již bylo zmíněno, Parsi se usadili zejména v Gujaratu a postupně přijali místní zvyky, především kuchyni a jazyk. Všichni mluví Gujarati. Iránci si své zvyky zachovali, jejich kuchyně je zcela jiná a mluví jazykem Dari. Ale samozřejmě i dalšími indickými lokálními jazyky. Co je důležité zmínit, ne všichni Iránci jsou Zoroastrijanci, protože mnozí z nich vyznávají Korán.
TOWER OF SILENCE
Zoroastrismus se od těch ostatních náboženství liší především tím, že věřící těla svých pozůstalých ukládají do Tower of silence, kde se o ně postarají draví ptáci a supi. Tyto otevřené věže jsou většinou postaveny na vrcholcích kopců a někdy bývají obklopeny svěží zahradou. Uvnitř jsou točitá schodiště, do nichž jsou těla postupně ukládána rovnostářsky, jen podle času. Tady už neexistuje žádný rozdíl mezi zemřelými. Ostatky bohatých a chudých leží bok po boku a společně se stávají potravou pro dravé ptáky.
Zoroastrijáni totiž věří, že jakmile duše opustí tělo, to se stane nečistým. Země a vše, co je krásné, je považováno za čisté Boží dílo a pošpinění jejich prvků (Země, Vzduch, Oheň a Voda) rozpadající se hmotou, je nepřípustné. Proto kremace, či pohřbení těla není možná. Navíc, poskytnutí potravy ptákům považují Zoroastrijáni za poslední akt dobročinnosti jménem osoby, která odchází k věčnému odpočinku. Dokonale očištěná a sluncem vysušená kostra je pak uložena do vyzděné, či vybetonované jámy, kde se pomalu v prach obrátí. Zoroastrijáni samozřejmě věří v karmu a v další život. Proto smrt považují jen za součást věčného pokračování.
Dnes však třeba v Mumbai draví ptáci nejsou. Vyhynuli, nebo odlétli jinam. Nahradily je solární panely, které tělo spálí.
Blanka Jeetendra Varma, Mumbai, Indie, červenec 2019
