OH!…… WOW!……
Těžko by se našel někdo, kdo o něm ještě nikdy neslyšel. Obrázky tohoto architektonického skvostu zná snad téměř každý. Přesto, kdyžse konečně na tomto místě ocitnete “tváří v tvář”, ta nebetyčná krása Vás doslova omráčí. Prožila jsem si to kdysi sama a prožívám to znovu a znovu se všemi turisty.
Úchvatný monument z bílého mramoru totiž většinou předčí očekávání. TAJ MAHAL se právem ocitnul na seznamu UNESCO již v roce 1983. Jeho proslulost však nepochybně také umocňuje pravdivý příběh, který jej provází. Příběh o nesmírné a nehynoucí lásce.
Mramorový palác? Nikoliv! Taj Mahal, jeden z néjkrásnějších divů světa, ve skutečnosti palácem vůbec není. Taj Mahal je totiž hrobka.
A tato hrobka je považována za klenot islámského umění a také za nejlepší příklad mugalské architektury. Mugalové vládli v Indi po více než třista let, počínaje r. 1526 a nepochybně se zasloužili o největší rozkvět indické říše. Nejvýzamnější podíl na tom měl právě Shah Jahan, panovník 5. generace této dynastie, který se nesmazatelně zapsal i do světové historie…….
PRAVDIVÝ PŘÍBEH O LÁSCE
Psal se rok 1631 a v zemi vládl již zmíněný král Shah Jahan. Jeho milovaná manželka Arjumand Banu, známější pod jménem Mumtaz Mahal (Vznešená z paláce) se zrovna připravovala k porodu jejich, v pořadí 14. potomka. Mumtaz byla nejen vznešená, ale take neuvěřitelné krásná a především svým králem velmi milovaná.
Bohužel, drahá Mumtaz po porodu ve svých 38 letech zemřela.
Tato náhlá a nečekaná ztráta milované ženy královi naprosto zlomila srdce.
Nešťastný Shah Jahan se rozhodl vybudovat unikátní památník, který by svou krásou a jedinečnosti připomínal jeho Mumtaz a jejich vzájemnou lásku. A také místo, kde se s ní jednou znovu setká, aby opět spočinul po jejím boku. Byla to tedy především neobyčejná vášeň a hluboké zarmoucení, které stály u zrodu světového stavitelského klenotu Taj Mahal.
STAVBA PALÁCE
Již v roce 1632, nedlouho po její smrti Shah Jahan zahájil stavbu tohoto unikátního díla. Stavbu, která trvala 17 let a každý den zaměstnávala 20 tisíc dělníků.
Hrobku nechal postavit na břehu řeky Yamuny v těsné blízkosti města Agry. Jako materiál byl použit nejkvalitnější a tedy velmi tvrdý, bílý mramor, dopravený pomocí slonů až z 400 km vzdálené Makrany. Intarzie na zdech jsou zdobeny 28 druhy vzácných drahokamů a polodrahokamů, včetně diamantů dovezených z celé Indie a střední Asie.
Samotný palác je posazen na vyvýšené desce, rovněž z mramoru. Čtyři minarety v každém rohu desky poskytují dokonalý geometrický pohled k hrobce. Každý minaret je vysoký 41,6 m a všechny jsou záměrně lehce odkloněny ven tak, aby v případě zemětřesení nepoškodily hlavní stavbu.
O genialitě tehdejších architektů a stavitelů není pohyb. Nejen tvrdý mramor, sklon minaretů, ale především hluboké dřevěné pilířové základy hluboko po zemí uchránily Taj Mahal před zničením po celé staletí.
MEŠITA a JAWAB
Vlevo od hlavní stavby stojí mešita z červeného pískovce. V islámském světě je obvyklé stavět mešitu v blízkosti hrobky, protože posvěcuje místo a také poskytuje prostor pro uctívání a motlitbu příchozím. Tato mešita je i v současnosti přístupna veřejnosti a pravidelně se používá pro páteční modlitby.
Jawab neboli odpověď je přesná kopie mešity umístěná vpravo vedle hrobky. Byla vybudována pouze pro zachování dokonalé symetrie. Díky své odvrácené poloze nikdy nemohla a tedy ani nesloužila k motlitbám.
Palác a mešity jsou usazeny do krásné zahrady, opět řešené v přísných geometrických tvarech.
HAPPY END NENÍ BOHUŽEL URČEN PRO KRÁLE
Koncem roku 1657 Shah Jahan vážně onemocněl. Pomalu, ale jistě ztrácel svou pozici silného a neohroženého panovníka. Čehož okamžitě využil jeho syn Aurangzeb, který nejprve odstranil své dva starší bratry a následně sesadil otce z trůnu a uvěznil ho v nedaleké pevnosti v Agře. Tam žalem a nemocí zlomený Shah Jahan setrval až do své smrti. Po celou dobu se oněj staraly jeho dvě dcery a on trávil dny pohledem na blízký Taj Mahal a vzpomínkami na svou milovanou Mumtaz.
Když v roce 1666 ve věku 74 let zemřel, byl pohřben v Taj Mahalu o boku své navždy milované manželky.
Návštěvníci mohou spatřit v hlavní místnosti velkou hrobku Shaha Jahana a vedle ní menší královny Mumtaz. Jsou to však pouze kopie. Jejich ostatky odpočívají v klidu a pokoji hluboko v podzemí.
A NA ZÁVĚR
Možná jste i vy slyšeli o krutém konci všech řemeslníků, pracujících na stavbě Taj Mahalu. Shah Jahan jim nechal údajně useknout ruce, aby tak nikdy v budoucnu nemohli vytvořit cokoliv podobného….. Není to pravda. Je to jeden z mnoha mýtů obklopujících skutečný příběh. Pravda je, že Shah Jahan byl velmi štědrý, dělníky dobře odměňoval a i po skončení stavby se postaral o jejich budoucnost.
Blanka Jeetendra Varma, Navsari, Indie, June 2019
One thought