“CHUDÁ A TAKY HLADOVÁ“
Dva nejčastější mýty, opřádající tento největší stát Jižní Asie. Jestliže ovšem nepočítáme opakující se hladomory v minulých dobách, během kterých zemřelo kolem 60ti milionu lidi, je Indie bez pochyby zemí neskutečně bohatou. A vždycky jí byla.
Jelikož, když Evropané před mnoha stoletími dorazili k břehům Indie, objevili neuvěřitelně úrodnou a štědrou zemi. Proto se také Indie právem stala klenotem Koruny Britského impéria. Měla totiž už tehdy kromě koření, čaje, šperků, zlata, dřeva a textilu, rovněž dokonale rozvinutá řemesla. Vedle toho se zde zpracovávaly plodiny a v nepolední řadě, Indie již tehdy úspěšně obchodovala s ostatními asijskými a arabskými státy. Právě toho Britové postupně dokonale využili ke svěmu prospěchu a ovládli zemi na dalších 350 let. Dodnes například tvoří sbírku britských korunovačních klenotů jeden z největších diamantů světa Kohinoor, symbol slávy a moci Mugalské dynastie.
INDIE JE BOHATÁ
Čemuž jako turisté zpočátku nebudete věřit. Protože to množství lidí, které všude uvidíte a potkáte, vám přirozeně nabídne dojem obecné chudoby. Navíc, stejně jako všude jinde na světě, nejvíce žebráků a prodavačů všeho možného, se vyskytuje právě na turistických místech. Je tedy snadné této iluzi podlehnout. Máme totiž tendenci soudit lidi podle oblečení, ale i na základě práce, kterou vykonávají. Mějme však na paměti, že ten obchodník, který vám právě teď prodal mango na ulici, možná vlastní ještě několik dalších stánků, které mu slušně vydělávají. A třeba ten muslim v dlouhé kurtě a sandálech, který Vás zrovna minul na motorce, může být velmi úspěšný právník.
Současná indická střední třída je velmi podobná té evropské a její počet neskutečně rychle narůstá. Nezapomínejme, že indicka ekonomika si již pár let udržuje 6. nejvyšší příčku na světě a v poslední době patří mezi ty nejrychlejší. Avšak pravděpodobně nikde jinde neexistují tak propastné sociální rozdíly, jako tady. Ulice Vám nabidne jen jednu tvář Indie. Tu druhou nejspíš nepoznáte. Museli byste mít totiž velké štěstí, abyste někoho z těch bohatých milionářů a miliardářů osobně potkali. Tráví čas ve svých residencích, kancelářích, na golfu, cestují v limuzínách, či soukromých letadlech, v doprovodu služebnictva. Ani v té nejluxusnější restauraci na ně zpravidla nenarazíte,. Ne proto, že by jich bylo snad málo, ale oni raději zajdou na večeři do soukromého klubu, který jim zaručuje soukromí a jehož členství je nejen neskutečně drahé, ale obvykle i běžně nedostupné.
Když se vloni vdávala Isha Ambani, její otec za svatbu zaplatil kolem 100 milionu USD. Může si to dovolit, je jeden z nejbohatších v Indii. Jeho rodina vlastní a obývá, kromě jiných, výškovou budovu v Mumbai, kde zaměstnává 500 členné služebnictvo.
MILIONY OBYČEJNÝCH
Jsou nejvíc na ráně. Mraky lidí, kteří přežívají v chudých čtvrtích, slamech a nebo rovnou na ulici. Počasí jim to umožňuje a oni tam tráví léta, mnohdy prožijí celý život. Většinou jim to tak vyhovuje. Stále zde platí nepsaný zákon, že Indická země patří Indům. A někteří toho chytře využívají. Prostě jednoho dne obsadí veřejné prostranství. První chýše je následována dalšími. A tak vznikají slumy. V Colaba a Cuffe Parade, rezidenční části Mumbaj jsou jich spousty. Kdysi tu bývala promenáda podél moře, pak tato místa ilegálně obsadili rybáři. Dnes se slumy rozrostly v městské čtvrti, zásobené vodou a elektřinou. Ovládá je vnitřní mafie, a ilegální obchod s nemovistostmi zde prosperuje stejně dobře, jako za jeho branami. Paradoxně původních rybářu zde žije už jen zlomek. Ačkoliv všichni ví, že to není v pořádku, úřady tyto “městské vetřelce” přehlížejí a politici využívají. Především každých pět let před volbami. Jelikož velký počet nevzdělaných lidí na malém prostoru není až tak těžké zkorumpovat a ovládnout.
HRDOST A SVOBODA
Indové jsou velmi hrdý národ lpějící na tradicích a o svou svobodu se jen tak připravit nenechají. Zkuste nabídnout práci těm žebrajícím matkám, svírajíc svá nemluvňata v náručí a klepajíc na vaše auto, když se posunujete v dopravní zácpě.. Nikdy nepřijdou. Jednoduše nemají zájem, Tohle je jejich život, jejich rychle vydělané peníze a jejich nezávislost.
Ti bohatší sousedé “za rohem” však musí za vše tvrdě zaplatit. Protože kupříkladu ceny nemovitosti na “dobré adrese” v Mumbai začínají na částce kolem 1 milionu USD za dvoupokojový byt. Taky svoboda, ale už draze vykoupená.
INDICKÁ KULTURA JE PEVNÁ
Stojí a padá na dvou hlavních pilířích. A tím je náboženství a jídlo. A já k tomu ráda dodávám, že “zatímco modlit se někdy zapomeneme, najíst nikdy!” Tím nechci rozhodně tvrdit, že každý z té 1,3 miliardy lidí usíná denodenně s plným žaludkem. Každopádně jídlo tady pořídíte za pár rupii a navíc Indové mají velmi rozvinutý smysl pro solidaritu. Ve všech větších chrámech je nabízeno jídlo pro veřejnost. V některých Gurudwara templech se vaří dokonce třikrát denně. Potřeba rozdělit se o jídlo nejen s člověkem , ale i se zvířaty, totiž patří mezi základní myšlenky všech indických náboženství.
Blanka Jeetendra Varma, Navsari, Indie, květen 2019
Dobrý den, tak jsem vaše povídání o Indii zhltla jedním dechem a u líčení života s vaší fenečkou jsem se jako pejskařka upřímně bavila. Díky za zcela jiný pohled na život tam. Bohužel často člověk slyší od lidí co tam stráví 14 dní kvůli duchovnímu povznešení pěkné bludy. Mějte se hezky a buďte zdravá.
Dobrý večer milá Heleno. To mě opravdu moc těší, že Vás moje příběhy zaujaly. Lidé mají občas pocit, že tím, že tu pobyli pár týdnů, už všechno ví. Což často neví ani samotní Indové. Tolik náboženství a odlišností v jedné zemi asi nenajdeme nikde na světě. A dobří a špatní lidé jsou všude. Děkuji a posílám moc pozdravů domů.