Indický kastovní systém

PŘÍPAD DNEŠKA

“Teprve 26ti letá lékařka a posluchačka postgraduálního studia gynekologie Dr. Payal  Salman Tadvi spáchala sebevraždu oběšením v ubytovně státní nemocnice v Mumbai”, psalo se v The Times of India  minulý týden.  Lékařka čelila dlouhodobému Raggingu (Ragging je výraz pro šikanu, uživaný v Jižní Asii) ze strany tří nadřízených lékařek v nemocnici. Trpěla depresí, protože ji jeji starší kolegyně opakovaně ponižovaly a ubližovaly kvůli její nízké kastě. Zesměšňovaly jí nejen v nemocnici, ale opakovaně i na sociálních sítích.  Policie již všechny tři lékařky zadržela a obvinila.  Nemocnice s nimi okamžitě rozvázala pracovní poměr. Nicméně té mladé ženě již život nikdo nevrátí.

VĚČNÉ STIGMA ?

Příslušnost k nízké kastě v Indii může znamenat velké výhody, ale také doslova prokletí. Příklad nedávné smrti začínající lékařky je důkazem stále přetrvávajícího rozdělení společnosti na “ty lepší” a na “ty horší.” Mnozí Indové z nízké kasty, která se dědí po předcích a je neměnná, jsou dnes velmi bohatí a úspěšní podnikatelé, politici. A často to dávají na odiv. Ke svému původu se však hlásí jen zřídka. Protože, ačkoliv jsou ve svém životě nad míru schopní, vyjímeční, nebo pohádkově bohatí, jejich cesta na vrchol je mnohdy provázena bezohlednou šikanou od těch, kteří se “jen uměli narodit.” Je to prostě takové celonárodní stigma “jsem skvělý, jenže”….

Ale  každý rub má i svůj líc.  V Indii jsou miliony lidí z nízkých kast, kteří svého původu často velmi rádi a cíleně využívají. Mají totiž státem garantované levnější potraviny, elektřinu, plyn, často i bydlení zdarma. Jejich děti jsou přednostně umísťovány na školy a university, bez ohledu na studijní výsledky. A stejně tak je to se zaměstnáním. Příslušníci nízkých kast mají vyhrazeny pracovní místa ve státní správě, ve školství, ve státních, ale i soukromých firmách na úkor těch ostatních. Komunita z nízké kasty, posilněna dalšími chudými, je stále větší, silnější a  občas o sobě nechá slyšet. Politici dobře ví, že oni sami už dlouho sedí na sudu se střelným prachem a proto si je raději předcházejí. Navíc je přece mnohem výhodnější získat jejich volební hlasy za různé ústupky, než řešit třeba problémy s rozrůstajícími se nelegálními slamy ve velkých městech.

KDE SE VZAL?

Kastovní systém má původ ve starověké Indii, kdy sloužil především potřebám lidí, žijících v původních kmenech a vesnicích. K  jeho upevnění došlo hlavně za doby vlády Mugalské dynastie a Britové jej později lišácky rovněž přizpůsobili svým potřebám.

Kast je v Indii mnoho desítek, ale základní rozdělení je na pět skupin. Na vrcholu stojí Brahmové, neboli kněží. V kastě pod nimi, tam se nacházejí teprve všichni maharajové a vládci země a také jejich vojevůdci. Na samém konci je nejnižší kasta, nazývána Dalite nebo také “nedotknutelni”. Nedotknutelní proto, že dodnes často vykonávají podřadné práce, jako je třeba čištění kanalizace. Prostě činnosti, kterých se ostatní štítí.

A je pravda, že na rozdíl od bohatství a majetku, svou kastu Indové během svého života změnit nemohou. Nelze ji ani zapřít, neboť se automaticky zaznamenává v matrice při narození. Nepochybně je to diskriminační rozdělení indického obyvatelstva napříč všemi náboženstvími bez rozdílu, protože kromě Hinduistů, jej stále používají také Křesťané, Sikhové, Muslimové, Buddhisté, Židé a další minority, ale i komunity.

CO S TÍM?

Je  opravdu těžké říci, nebo předpovědět. Pokusy tady v minulosti samozřejmě byly mnohokrát. Nejvíce se o zrušení kastovního systému zasloužil Dr. Babasaheb Ambedkar, indický právník, ekonom, významný politik, sociální reformátor, ale především  hlavní architekt ústavy Indie a jeden z významných zakladatelů Indické republiky. On sám totiž z “nedotknutelné” kasty pocházel a v dětství byl často vystavován diskriminaci. Spolužáci odmítali vedle něj sedět, jeho učitelé se nechtěli dotýkat jeho prací, protože jeho rodina byla ortodoxními Hinduisty považována za “nečistou”.

Navzdory těmto překážkám, se z něj stal vážený a uznávaný člověk.  Ve svém boji proti nespravedlnosti nebyl osamocen, mnoho let po jeho boku nestál nikdo jiný, než samotný Mahatma Gandhi, který naopak pocházel ze střední kasty.  Společným úsilím dosáhli oba v roce 1948 schválení zákona o “zákazu negativní diskriminace na základě kasty,” jež byl rovněž  následně zakotven v ústavě.

Nicméně se ukazuje, že prosadit nový zákon bývá velmi těžké, ale změnit myšlení lidí a tradice, bývá téměř  nemožné. Dnes navíc schází tolik potřebné morální autority, kterým lidé věří.  A tak, indický kastovní systém, zákon, nezákon, pokračuje  dál. Bohužel někdy s ničivými společenskými účinky, tak jak o tom vypovídá  i ten poslední příběh mladé lékařky z Mumbai….

Blanka Jeetendra Varma, Navsari, Indie, květen 2019